V zimě se doma balím do vlny, říká o životě v Římě Tatiana Wartuschová

Tatiana Wartuschová

Vždycky toužila žít v Itálii a sen se jí splnil. Tatiana Wartuschová žije v Římě už sedm let. Když jí bylo 23, přerušila školu a odjela se učit italsky. O pár let později se k zásadnímu životnímu kroku rozhodla.

„Měla jsem tady dobrou práci, koupila jsem si byt. Bylo mi 36 let, když jsem se rozhodla odejít. Dneska vím, že jsem udělala dobře, i když to tam není úplně jednoduché. Tady jsem měla to svoje jisté. V Itálii jsem si založila živnostenský list. Pořád pracuji ve svém oboru, což je výzkum trhu a veřejného mínění. Tady jsem to dělala pro české klienty, teď pracuji spíše na mezinárodních projektech. Mám asi výhodu oproti Italům, že nepracuji za málo peněz, protože tam není situace úplně dobrá, co se týče pracovních příležitostí".

Jaká byla vaše znalost italštiny? Měla jste už něco zajištěného dopředu?

„Právě proto, že už mi bylo 36 a ne těch 20, tak jsem to hodně řešila. Italsky jsem už uměla. Postupem času se má italština ještě zlepšuje. Je to složitý jazyk, hlavně co se týká gramatiky. Jako cizinec se snažím italsky mluvit spisovně. V Římě je to těžké, protože Římané mluví nespisovně a navíc mají svůj dialekt. Zpočátku jsem s tím trošku bojovala. Hodně mi pomohla práce, ve které musím komunikovat v italštině. Jeden kamarád mi nabídl, než si něco najdu, že můžu bydlet u něj a jeho rodiny. Po týdnu mi nabídl malý byt, který pronajímal jeho strejda. Měla jsem štěstí, bydlela jsem kousek od Vatikánu. Ale po dvou týdnech mi ukradli auto, které bylo úplně nové".

Jak se vám dařilo hledat práci?

„Nějaké peníze jsem měla naspořené, první tři roky jsem pracovala občas. Pak mě kolegové v Praze tak trošku donutili udělat si živnostenský list v Itálii, protože mě začali poptávat se zakázkami. Pak se na to nabalily další agentury, pro které jsem začala pracovat jak v Itálii, tak později ve Švýcarsku. Mezitím jsem monitorovala římský trh pracovních nabídek a loni se mi poštěstilo získat pozici jako dělanou pro mě. Bylo to jen na rok, protože si paní vzala rok volna. Tak jsem se dostala do italské firmy".

Slavné římské Koloseum a Konstantinův oblouk

Jací jsou Italové kolegové?

„Římská společnost je hodně kastovní. Říkají to i Italové, kteří nejsou z Říma. Je strašně těžké vytvořit přátelství přímo s Římany. Mám tam kamarádky Italky, které nejsou původem z Říma. Tam není problém si při cestě autobusem nebo v supermarketu s někým povídat, ale je to taková konverzace po povrchu. Mně se to líbí, protože si tam nepřipadáte sám, když jdete po ulici, ale zase na druhou stranu se tam na ně nemůžete úplně spolehnout. Co se týká kolegů, byli hodně přátelští a bylo jim dost líto, že odcházím. Ale musím říct, že jsem tam měla velké problémy s tím, že jsem z Čech zvyklá, že když pošlu email, tak mi na něj lidi odpoví. Hlavně když je to email, který se týká jejich práce, a já jim mám s něčím pomoct. Já tam musela za těmi lidmi chodit, po týdnu jsem nedostávala odpovědi. Oni to nepovažovali za důležité".

Jak jste poznala v Itálii další Čechy?

„První měsíc jsem trávila na internetu a hledala jsem, jak se začlenit do společnosti. Při hledání jsem našla stránky Associazione Praga, což je český krajanský spolek. Zkontaktovala jsem tehdejší předsedkyni Andreu. Šla jsem na nějakou akci, kterou dělali před Vánoci. Myslím, že se tam tenkrát podával segedínský guláš. Pak jsem asi na dva nebo tři roky z krajanského života vypadla, protože jsem si našla přítele a čas trávila s ním. Pak jsem se do českého spolku zase vrátila a musím říct, že teď mám hodně kamarádek Češek ze spolku".

Vy jste také začala psát blog. O čem?

„Ten poslední byl na téma typická římská kuchyně. Těstoviny jsou samozřejmě od severu k jihu. Ale na severu je typická polenta, což je kukuřičná kaše a tu třeba dole na jihu vůbec nejedí".

Co je typicky římského?

„Oni dělají docela těžká jídla. Třeba carbonara, kde jsou vajíčka a parmazán. Dělají fritované artyčoky. V Římě mají hodně fritované předkrmy. Nemají moc fastfoody, ale funguje tam pizza al taglio. To je dlouhá pizza a vy si řeknete, kolik jí chcete. Typicky římská je i bílá pizza. Je rozkrojená a uvnitř je mortadella".

Pizza (ilustrační snímek)

Co se vám na Itálii líbí a co vám tam chybí?

„Z Česka mi tam chybí respekt. Tady se lidi mnohem víc respektují. Na druhou stranu, když jsem si šla v Česku udělat novou občanku, tak nás tam bylo deset a bylo tam strašné ticho. Bála jsem se vzít knížku, abych nerušila listováním. Respekt je ok, ale cítím se tu jakoby sevřená. Zase v Římě, když třeba jdete k doktorovi nebo i pro tu občanku, tak jde vždycky někdo s vámi. Mě připadalo, že nejsou samostatní jako my. Tam jsem úplný exot. Já tam řeším spoustu věcí sama. I v práci Italové nechápali, co všechno dělám. A co se mi tam líbí? Asi jako každému počasí, je tam blízko moře, já u něho bydlela pět let, i když jsem spíš horal. Vadí mi tam hrozná zima v bytech. Většinou se topí až od pěti odpoledne do deseti večer. Když pracuji z domu, tak musím být nabalená ve vlně a kašmíru. Já začala pořizovat koberce, protože ty dlaždice alespoň trošku zateplí".

Jste v Římě sedm let. Kde bydlíte teď?

„Já bydlím na Monteverde. Chtěla jsem v Římě bydlet na kopci, protože jak je tam v létě horko, tak aby to na tom kopci trošku profukovalo. Monteverde je čtvrt kousek od Trastevere, což je takové srdce Říma. Mám z bytu výhled na ty hory, i když jsou jen 600 metrů nad mořem".

Za chvíli jsou Vánoce. Co připravujete za akce s krajanským spolkem?

„Určitě bude akce Česko zpívá koledy. Minulý rok jsme měli hrachovou kaši. Má to velký úspěch i mezi Italy, kteří tam přijdou jako partneři. Vždycky před Vánoci bývá promítání filmů. Většinou jde o české filmy s italskými titulky, které připravují studenti bohemistiky v Římě. Bývá tam slovenské a české občerstvení".

Kde budete trávit Vánoce?

„Po dlouhé době asi v Římě. Oni to mají podobně jako my. Večer 24. prosince mají večeři, rybu. Mají regionální vánoční pokrmy. Měla jsem úspěch s bramborovým salátem a vaječným koňakem. Ten jsem dělala jednou i pro český spolek. Dárky nosí Babbo Natale. Tam je velký svátek 25. 12. To se vždycky sejde rodina, je velký oběd, děti si dopoledne rozbalují dárky. Pokud jde o vánoční atmosféru v Římě, tak ji tam moc nevnímám. Co mi tam chybí, tak jsou vánoční trhy. Oni tam sice mají Mercatini di Natale, ale to se s těmi našimi nedá vůbec srovnat".

klíčové slovo:
  • Krajané
Spustit audio