Na téma dnešního příspěvku mne přivedlo nejen to, že právě 15. květen je vyhlášen Dnem rodin, ale především zkušenost českého krajana z Gruzie Romana Nováka, který nám nedávno vyprávěl, jak se jeho rodina do Česka musela stěhovat postupně. První přišel starší syn, taneční mistr, který zde získal práci: "Kvůli tomu, že se on přestěhoval, jsme spojili rodinu. Manželka k synovi, druhý syn k matce a já také k manželce," uvedl pan Novák. Zajímalo mne, jak vlastně probíhá spojování rodin cizinců, kteří v Česku hledají bezpečí, své kořeny nebo prostě jen lepší životní podmínky. Zeptala jsem se na to odborníka, Pavla Dymeše z ministerstva vnitra, který má za sebou přesídlování celých krajanských komunit a má na starost i azylanty. A hned na úvod padla otázka, jak je spojování rodin ošetřeno i v našem právním řádu:

Herečka Miriam Vránová, mladší sestra Gabriely Vránové, ztvárnila v sedmdesátých letech několik divadelních i filmových rolí. Ještě během studií na brněnské konzervatoři se objevila v seriálu Slovácko sa nesúdí, potom následovalo několik televizních inscenací a pohádek. Dětští diváci si ji mohou pamatovat jako táborovou vedoucí ve filmu Indiáni z Větrova. V polovině osmdesátých let Miriam Vránová emigrovala do Spojených států amerických, kde žije dodnes. Olga Mullen s ní natáčela v Kalifornii.

Blízkovýchodní konflikt mezi Izraelem a Palestinou ovlivňuje světovou politiku už víc jak půl století. Ve východočeské Dobrušce se ale naštěstí neřešil. Čeští krajané se sem už dvě desítky let jezdí především učit češtinu. A také poznávat jeden druhého a navazovat přátelské vztahy. Dokonce i tehdy, když jeden pochází z Izraele a druhý z Palestiny.

V americké Kalifornii začala pod záštitou České školy bez hranic fungovat nová česká škola pod názvem Czech School of California. Protože se otevření prvních výukových skupin v San Franciscu a Silicon Valley chystá na září 2012, srdečně Vás tímto zveme na ukázkové hodiny, které proběhnou druhou a třetí květnovou sobotu 2012 od 9 do 12 h:

Slyšeli jste už někdy o migraci žab? Andrea Ščerbanovská ze Slovensko-českého klubu naštěstí ano a tak se rozhodla uspořádat akci k záchraně těchto obojživelníků z okolí obce Malé Lodiny. Více Helena Miškufová:

Začátkem letošního roku dodala Olivova nadace z Říčan lékařské přístroje a vybavení do nemocnice v srbském Vršaci. Právě v této nemocnici se léčí čeští krajané, žijící v srbském Banátu. Na jaře k nám pak na pozvání Olivovy nadace přijeli i lékaři z této nemocnice, aby poznali, jak fungují nemocnice v Česku.

Nádherná příroda, příjemné klima, spousta vína, památky tisícileté historie, přátelští lidé. Tak si asi mnozí z nás představují Gruzii. Ideální země pro spokojený život. A právě taková byla i pro první Čechy, kteří sem přicházeli koncem 19. století. Jedním z nich byl i dědeček pana Romana Nováka, který se sem přistěhoval až z Oděsy. I v Gruzii ale Čechy v průběhu 20. století potkalo mnoho zlého, včetně obou světových válek a stalinského teroru. O osudech české komunity vypráví Roman Novák, bývalý člen baletu Národního divadla v Tbilisi:

Českým dětem v Bruselu přijelo jejich mateřský jazyk osvěžit pražské divadlo Viola. Tamní Česká škola bez hranic a krajanský spolek Beseda pozvaly profesionální herce, aby dětem předvedli, jak česká říkadla, hádanky a písničky znějí v jejich podání. Děti hlavně ze smíšených rodin se totiž ve víkendové škole učí češtinu také pomocí zpěvu a vyprávění pohádek.

V posledním týdnu letošního září proběhne v Praze celá řada akcí věnovaná zahraničním Čechům. Vyvrcholí 28. září, oslavou Dne české státnosti v Národním divadle. Nad celým projektem věnovaným našim krajanům převzal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Patronaci má i ministr zahraničí. Jedním z hlavních organizátorů Dne české státnosti je stejnojmenná obecně prospěšná společnost, která jeho oslavy připravuje už tradičně. O rozhovor jsme požádali ředitelku společnosti Lucii Wittlichovou:

Přišli sem na začátku 19. století. Život v rumunských horách je pro ně těžký, přesto i po 180 letech mluví česky, ctí české tradice a jsou na své češství hrdí.

V sobotu 11.února 2012 zahájila výuku Česká škola ve Florencii. Pod záštitou Honorárního konzulátu ve Florencii a česko – italského spolku ARCA (Amici della Repubblica Ceca), který působí ve Florencii již od roku 2003, dostaly tamní děti díky společnému úsilí možnost navštěvovat novou školu s českou výukou:

V březnu 1982 otevřel Petr Pastrňák ve Vídni knihkupectví, které se stalo v československém exilu kulturním pojmem a největším obchodem s exilovou literaturou. Pastrňákův obchod přežil sametovou revoluci, ale nepřežil restituce. Nejdřív se musel přestěhovat a v roce 2007 zanikl úplně.

Minulý týden jsme přinesli rozhovor s Romanem Novákem, potomkem českých přistěhovalců do Gruzie. Bývalý člen baletního souboru Národního divadla v Tbilisi v něm vyprávěl o příchodu českých krajanů do Gruzie na konci 19. století i o jejich životě v této zakavkazské zemi za obou světových válek. A jako všude na území bývalého Sovětského svazu, i tady Čechy postihly také stalinské represe. Dolehly na ně ale i ekonomické podmínky, které v Gruzii nastaly po rozpadu Sovětského svazu. Roman Novák se proto rozhodl k návratu do Česka. Jak se mu tu dnes daří se dozvíte v dnešním pokračování rozhovoru:

Začátkem letošního roku oslavil 85. narozeniny dlouholetý vydavatel Kanadských listů Mirko Janeček. Kanadské listy vycházejí už jen jako půlroční přehled a jejich autor se po 64 letech v exilu hodlá natrvalo usadit v České republice.