Stefan LuxStefan Lux Lux měl s tímto režimem vlastní zkušenost, když v roce 1933 mu jednotka SA zdemolovala jeho berlínský byt. Na mimořádném zasedání Společnosti národů k situaci v Etiopii chtěl Lux veřejnou sebevraždou varovat před nebezpečím fašismu. Ještě týž den v ženevské nemocnici svému zranění podlehl. Jeho čin měl sice vzápětí velký mediální ohlas, ke změně britské politiky ale nevedl. Důsledky se pak ukázaly v průběhu druhé světové války.

10. června 1942 byly vypáleny Lidice. Lidičtí muži byli na místě postříleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku a 82 lidických dětí zemřelo v pojízdných plynových komorách v Polsku. Měl to být exemplární trest za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Hrob Stefana Luxe v Ženevě, foto: Milena ŠtráfeldováHrob Stefana Luxe v Ženevě, foto: Milena Štráfeldová Tyto dvě události dělí pouhých šest let. Ke zničení Lidic by možná nedošlo, kdyby evropské mocnosti vyslyšely varování československého novináře Stefana Luxe. A právě tato úvaha vedla české krajany v Ženevě, aby o minulém víkendu na obě tragické události zavzpomínali. Nadace Jana Masaryka a spolek Beseda Slovan uspořádaly ve dnech 9. a 10. března sympozium o Stefanu Luxovi i návštěvu ženevského židovského hřbitova, kde je pochován. Proběhl také slavnostní koncert nazvaný Lidice Inlux a promítání filmu Lidice, kterého se zúčastnily i tři "lidické děti". Na celé akci se vedle krajanských spolků podílely i Mezinárodní Festival a Forum lidských práv v Ženevě, Památník Lidice a ženevská univerzita. Akci zaštítil místopředseda Senátu ČR Přemysl Sobotka, který se jí osobně zúčastnil. Finančně ji podpořilo ministerstvo kultury.

Na ženevském hřbitově, uprostřed Přemysl Sobotka a Jaroslav Havelka. Foto: Milena ŠtráfeldováNa ženevském hřbitově, uprostřed Přemysl Sobotka a Jaroslav Havelka. Foto: Milena Štráfeldová Jaroslav Havelka, představitel nadace Jana Masaryka i spolku Beseda Slovan, pro Radio Praha vysvětlil, co krajany k pořádání této akce vedlo a jak vůbec došlo ke spojení Stefana Luxe a vypálení Lidic:

"Toto spojení se vyvinulo postupem času. My jsme původně chtěli vyzvednout Lidice. Nemohli jsme ale uspořádat něco v minulém roce, kdy se v České republice připomínalo jubileum Lidic. Takže jsme začali v minulém roce plánovat akci, kterou uskutečňujeme letos. Podařilo se nám zařadit slavnostní promítání filmu Lidice v rámci filmového festivalu a Fora lidských práv v Ženevě. To byl velký krok. Chtěli jsme pozvat představitele České republiky a kulturních organizací z České republiky a ze Švýcarska. A udělat to jenom kvůli jednomu promítání by nebylo efektivní. S pomocí ministerstva kultury jsme si ale mohli přidat koncert. A asi pět nebo šest let diskutuje o tom, jak připomenout československého občana Stefana Luxe, který si vzal život v Ženevě. To je taková paralela s Palachem, kterého taky oslavujeme. Stefan Lux byl československý občan, který varoval před rostoucím totalitarismem a vzal si život. A my jsme chtěli všechny tyto tři akce spojit do jedné, která by připomněla tragédii Lidic. Nám bylo z této perspektivy jasné, že Lidice by třeba nebyly, kdyby svět slyšel varování Stefana Luxe. To jsou samozřejmě jen spekulace o minulosti, ale toto politické spojení zde existuje. Od Stefana Luxe po Lidice je politický, historický a kulturní most, který spojuje Ženevu se střední Evropou a s politickým děním celoevropským nebo dokonce celosvětovým. Samozřejmě jsme nemohli pokrýt všechny souvislosti, ale výsledek toho dnes vidíme. A jak slyšíme i od švýcarských osobností, je toto spojení správné. A má smysl upozornit na to švýcarskou veřejnost. K nám se dokonce připojil i předseda maďarské menšiny v Ženevě, který tím byl velmi nadšen. Říkal, že se chce v budoucnosti připojit k takovým akcím, neboť je třeba upozorňovat ve Švýcarsku na tyto dějiny, které nás spojují s dějinami ve střední Evropě. Celkový dopad byl perfektní a my děkujeme ministerstvu kultury, že podpořilo tuto akci a také že místopředseda Senátu ČR Přemysl Sobotka přislíbil účast a převzal nad její organizací záštitu. To pozvedlo zájem švýcarské veřejnosti a jejích představitelů."

Ženevský hřbitov navštívili i pan Horešovský a paní Šupíková (uprostřed), původem z Lidic. Foto: Milena ŠtráfeldováŽenevský hřbitov navštívili i pan Horešovský a paní Šupíková (uprostřed), původem z Lidic. Foto: Milena Štráfeldová A tím jsme u tří velmi vzácných hostů, které se vám sem podařilo dostat z Lidic...

"Z Lidic zde byla paní Šupíková a pan Horešovský. Byl tu taky pan Korecký, který žije ve Švýcarsku. O tom jsme se ale dozvěděli až teď. Jejich vystoupení bylo velmi působivé a správné. a je velmi dobře, že v České republice je tato vzpomínka udržovaná. Je udržovaná pro budoucnost, ale není to melancholické vzpomínání, jak bylo všechno zlé a špatné. Jde spíš o to dívat se dopředu, a také co dělat, aby k tomu znovu nedošlo. Na naší úrovni toho moc neuděláme, abychom opakování Lidic vyloučili, ale aspoň k tomu přispíváme."

Na slavnostním koncertu v Auditoriu Jean Calvin se speciálním lidickým programem vystoupily sopranistka Pavlína Senič, violistka Jitka Hosprová a klavíristka Lada Jirásková. Skladby Josefa Bohuslava Foerstera. Josefa Suka, Igora Stravinského, Maurice Ravela, Antonína Dvořáka a dalších skladatelů přitom provázela video projekce, kterou se svým belgickým kolegou Frédéricem Monnoyem speciálně pro tuto příležitost vytvořil český hudebník a humanitární pracovník žijící v Ženevě Jan Švec.

Auditorium Calvin, foto: Moumou82, Wikimedia CC BY-SA 3.0Auditorium Calvin, foto: Moumou82, Wikimedia CC BY-SA 3.0 "Tématem koncertu byly Lidice. A k tomuto repertoáru jsme připravili vizuální akci, která vychází z archivních snímků a fotografií Památníku Lidice, kde nám vyšli neuvěřitelně vstříc a nádherným způsobem nám pomohli. Dostali jsme dobové autentické snímky, které natáčeli důstojníci nebo kameraman SS. A z toho vznikla i zmínka o fotografickém materiálu, kdy nám poslali stovku fotografií ve velmi vysoké kvalitě, která se dala použít na videoart. Do velké plochy kopule čisté gotické architektury Auditoria Calvin se tyto snímky promítly k hudbě."

Já bych jen připomněla, že to nebyly jen snímky zničených Lidic a německých vojáků, kteří je likvidovali, ale byly to i naprosto civilní snímky obyvatel Lidic, a zejména žen, dětí, školní třídy. A zajímavé bylo právě to, že ta čistá gotika je zvláštním a velmi působivým způsobem deformovala. Jak jste na ten nápad přišel?

"Podobnou architekturu jsem hledal, když jsem začínal s tímto projektem. Ten nápad se rodil v mé hlavě, když jsme chtěl dát dohromady architekturu s hudbou a vizuálním uměním. Toto představení bylo autentické a neopakovatelné."

Jan ŠvecJan Švec Právě proto by mne zajímala budoucnost těchto projektů. Budete v nich pokračovat?

Já bych v tom hrozně rád pokračoval. Já jsem teď ve stádiu, kdy se s tím vlastně začíná. Někdy mám dojem, že se příliš nerozumí tomu, v čem je vzkaz interdisciplinárních konceptů. Klasická hudba se bere jako klasická hudba, videoart jako videoart, ale spojení obou disciplín je v tuto chvíli problematické. Snažím se ale dál, jsme v 21. století a já toho chci využít a najít nová témata. Určité projekty těch vycházejí optimisticky.

Je to vaše profese, nebo hobby? Čím se vlastně zabýváte?

"Já se tu v Ženevě zabývám humanitárními otázkami. Zodpovídám za skupinu utečenců hlavně z třetího světa, které tady v Evropě socializuji, aby tu ustáli současný život. Jsem svým způsobem pedagog. Pokud jde ale o můj základ, jsem muzikant, který tu vystudoval, klasický diplomovaný hudebník. Dostal jsem tento nápad a snažím se ho rozvíjet, abych ukázal i něco nového a aby se klasická hudba dostala i do nových rozměrů."

K setkání v Ženevě se vrátíme i za týden, kdy blíže představíme osobnost Stefana Luxe.

Milena Štráfeldová