Tomáš Grulich, foto: Archiv ČRo 7 - Radia PrahaTomáš Grulich, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha "Mohu říct, že na začátku loňského roku jsme měli hodně nadějí, které se bohužel úplně nenaplnily. Je to otázka voleb, korespondenčního hlasování a přijetí zákona o dvojím občanství. Všechno bylo velmi nadějné, ale nedošlo k tomu. Poslanecká sněmovna zatím o těchto dvou důležitých zákonech nehlasovala. Tak nás to čeká pravděpodobně v letošním roce. Co je ale potěšitelné - výrazně se zvýšil počet Českých škol bez hranic v zahraničí. Dnes už funguje 32 těchto škol, a když jsem nastupoval do Senátu, bylo jich asi osm."

Znamená to, že se aktivizují mladí zahraniční Češi? Posouvá se někam jinam těžiště krajanského života ve světě?

"Já si myslím, že ano. Myslím, že skutečně dochází k tomu, že původní česká komunita, která tam byla před rokem 1989, už není nijak nabroušená na lidi, kteří přicházejí teď. Naopak se jim často snaží pomoci. Myslím, že to je dobrá vize do budoucna, že ta starší komunita s komunitou novou, která odchází po r. 1989, bude spolupracovat. A už spolupracuje. To je výborné!"

To je ovšem trochu novinka, protože velmi často mezi generacemi exulantů býval dost velký rozdíl a příkop...

"Toho se samozřejmě asi nikdy úplně nezbavíme. To známe i z dějin, jak z roku 1948 nebo 1968, tak z roku 1989. Jak jsem ale mohl poznat po r. 1989, kdy jsem jezdil do ciziny, lidé, kteří odešli za studiem nebo za prací, sami vůbec nevěděli, že tam nějací Češi už jsou. A naopak zase Češi, kteří tam už byli etablování, neměli zájem a ani představu, proč někdo odchází, když v Česku už žádní komunisté nejsou. To už je dnes setřeno. Dokonce znám původní komunity, které pomáhají těm mladým. Příklad je Londýn, Řím, Spojené státy, Švýcarsko. A mohl by pokračovat s řadou zemí. Myslím, že tady můžeme být docela spokojení."

Kde vy sám jste měl příležitost se v loňském roce s krajany setkat?

Cedar Rapids, foto: Muzeum v Cedar RapidsCedar Rapids, foto: Muzeum v Cedar Rapids "Byli jsme jednak v Itálii, v římském Nepomucenu. To bylo velmi důležité středisko pro lidi, kteří emigrovali hlavně přes Jugoslávii. Jejich první cesta samozřejmě vedla do Itálie. A tady vždy našli pomoc, vždy našli střechu nad hlavou i pomoc s úřady. A to je třeba ocenit. Pak jsme byli ve Spojených státech, spoluotevírat nově restaurované muzeum Čechů a Slováků v Cedar Rapids v Iowě. Mne tam zarazilo to, že v tomto muzeu pracuje málo Čechů. My jsme se tam setkali s jedním jediným potomkem Čechů, který pracuje v knihovně. Hlavní historičkou je tam dívka ze Skotska, která mluví velmi dobře česky a která zpracovává dějiny Čechů a Slováků ve Spojených státech. Českého historika jsem tam ale neviděl."

To ovšem také odráží situaci, která dnes v Americe mezi potomky českých krajanů je. Toho českého jim už mnoho nezbylo...

"To je sice pravda, pořád tam ale jsou velmi aktivní skupiny. Právě v Cedar Rapids je aktivita Čechů poměrně malá, a přitom je tam největší muzeum. To je ten paradox, který mne překvapil. V Chicagu nebo v New Yorku jsou české komunity poměrně velké, ale tak velké muzeum tam samozřejmě nemají."

Kam máte namířeno letos?

"Letos jsme cíl ještě pořádně nevybrali, protože nemáme rozpočet. Takže nevím, kam pojedeme. Vím ale přesně, že se pojedeme podívat znovu do Itálie. A to proto, že se tam v Miláně sejdou ze čtyř měst, aby si vyměnili zkušenosti o výuce češtiny. A pak bychom se chtěli vypravit na místa, kde je víc tzv. nových Čechů. Mám na mysli třeba Hongkong, kde je poměrně silná nová česká menšina, velmi vzdělaná, která má zájem o vzdělávání svých dětí. Chystají tam také založit českou školu, tak myslím, že to by nebylo špatné."

V čem pro sebe vidíte priority roku 2013? Co byste jako komise chtěli dotáhnout do konce nebo alespoň posunout?

"Já jsem si vybral dvě věci. Chceme založit webové stránky, kde by byly informace jednak pro lidi, kteří odcházejí do zahraničí, aby věděli, kam jdou, co je tam může čekat, a samozřejmě taky pro naše firmy, aby se dozvěděly, kde existují české komunity kde jsou aktivní. Stránky by byly jak pro firmy, tak pro jednotlivce, pro studenty. Ale byly by tam i informace pro lidi, kteří jsou venku, třeba o tom, že existuje výuka češtiny. A pak chystáme konferenci, ve spolupráci s Etnologickým ústavem a také s Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Tam bychom hovořili o návratové politice, o tom, jak udržet kontakty mezi českou diasporou a majoritní společností doma a jak rozvíjet tyto vztahy do budoucna."

Milena Štráfeldová